Vznik tohoto fascinujícího plemene je opředen půvabnou legendou. Podle ní můžeme hledat její prapůvod v tajemném Tibetu, kde žili mniši, vyznávající náboženství Kíttah, uctívající boha Song-Hyo a bohyni s nádhernýma safírovýma očima Tsun-Kyan-Kse.

V chrámu žili s mnichy v naprosté harmonii i stovky nádherných bílých koček. Kočky měly v náboženství Kittah důležitou úlohu. Mniši věřili, že jejich duše je natolik čistá, že nemůže opustit zdejší svět a bohyně jí proto po smrti mnicha přidělí podobu posvátné bílé kočky.Mezi chrámovými mnichy žil starý učený láma Mun-Ha. Říkalo se, že snad sám bůh Song-Hyo zapletl zlaté vousy z jeho bradky, symbolu pokory.

Vznik tohoto fascinujícího plemene je opředen půvabnou legendou. Podle ní můžeme hledat její prapůvod v tajemném Tibetu, kde žili mniši, vyznávající náboženství Kíttah, uctívající boha Song-Hyo a bohyni s nádhernýma safírovýma očima Tsun-Kyan-Kse.

V chrámu žili s mnichy v naprosté harmonii i stovky nádherných bílých koček. Kočky měly v náboženství Kittah důležitou úlohu. Mniši věřili, že jejich duše je natolik čistá, že nemůže opustit zdejší svět a bohyně jí proto po smrti mnicha přidělí podobu posvátné bílé kočky.

Mezi chrámovými mnichy žil starý učený láma Mun-Ha. Říkalo se, že snad sám bůh Song-Hyo zapletl zlaté vousy z jeho bradky, symbolu pokory.

Vždy, když rozjímal před zlatou sochou bohyně, stál mu po boku  jeho oblíbený kocour se sněhobílou srstí a žlutýma očima, jménem Sihn.

Jedné noci byl chrám přepaden hordou loupeživých nájezdníků ze Siamu. Vydrancovali jej a zabili starého Mun-Ha. Ten zahynul pohroužen v modlitbách s očima upřenýma na zlatou sochu své milované bohyně se safírovýma očima.A tehdy se stal zázrak. Barva očí Sinh, jenž ani po smrti neopustil svého pána se změnila na safírovou a bílá srst kočky se zbarvila zlatavým leskem bohyně. Srst na nohách a ocase ztmavla a na obličeji se objevila tmavá maska . Pouze tlapky, kterými se kočka dotýkala hlavy svého pána  získaly bílou barvu, na znamení mnichovi čistoty.

Vždy, když rozjímal před zlatou sochou bohyně, stál mu po boku  jeho oblíbený kocour se sněhobílou srstí a žlutýma očima, jménem Sihn.

Jedné noci byl chrám přepaden hordou loupeživých nájezdníků ze Siamu. Vydrancovali jej a zabili starého Mun-Ha. Ten zahynul pohroužen v modlitbách s očima upřenýma na zlatou sochu své milované bohyně se safírovýma očima.

A tehdy se stal zázrak. Barva očí Sinh, jenž ani po smrti neopustil svého pána se změnila na safírovou a bílá srst kočky se zbarvila zlatavým leskem bohyně. Srst na nohách a ocase ztmavla a na obličeji se objevila tmavá maska . Pouze tlapky, kterými se kočka dotýkala hlavy svého pána  získaly bílou barvu, na znamení mnichovi čistoty.

Jen jednou Sihn odvrátil své oči od sochy bohyně Tsun Kyan-Kse. Pohlédl směrem k chrámové bráně a mnichům se ji jako zázrakem podařilo ihned zavřít a zastavit tak další drancování.

Věrný Sinh seděl nehybně, bez jídla i vody u svého pána následujících sedm dní. Sedmý den Sihn zemřel a odnesl duši Mun-Ha k jeho bohyni Tsun-Kyan-Kse. Ještě téhož dne se všechny chrámové kočky zbarvily stejně jako Sihn. Tak se zrodily posvátné kočky z Barmy.

Legenda praví, že díky oddanosti, kterou tehdy Sihn prokázal , doprovázel od té doby každou birmu po smrti mnich.    

Jen jednou Sihn odvrátil své oči od sochy bohyně Tsun Kyan-Kse. Pohlédl směrem k chrámové bráně a mnichům se ji jako zázrakem podařilo ihned zavřít a zastavit tak další drancování.

Věrný Sinh seděl nehybně, bez jídla i vody u svého pána následujících sedm dní. Sedmý den Sihn zemřel a odnesl duši Mun-Ha k jeho bohyni Tsun-Kyan-Kse. Ještě téhož dne se všechny chrámové kočky zbarvily stejně jako Sihn. Tak se zrodily posvátné kočky z Barmy.

Legenda praví, že díky oddanosti, kterou tehdy Sihn prokázal , doprovázel od té doby každou birmu po smrti mnich.